• Špitálka 253/6, 602 00 Brno–Zábrdovice
  • +420 732 754 293
  • +420 545 16 20 90
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Valčík

VALČÍK a POLKU řadíme mezi tance KOLOVÉ, jak jsem již v úvodu uvedl.. Svoje označení získaly od neustálého otáčení dokola. Otáčivý pohyb je pro ně charakteristický  a i když se mnoho tanečních mistrů a místních dovedných tanečníků pokoušelo o zdánlivé obohacení těchto tanců rozličnými figuracemi, podařilo se jim to pouze u POLKY, ne však u VALČÍKU.

Oba dva tance mají v něčem stejný pohybový základ (postupový, otáčivý krok, ale svojí náladou a obsahovostí se od sebe liší. Veselost, rozvernost, hravost a optimismus POLKY je v nápadném kontrastu k vážnosti, až elegantní vznešenosti VALČÍKU.

Snad mi prominete, že u VALČÍKU budu povídat poněkud šířeji o jeho vzniku, obsahu i formě. Jistě jste mnohokrát slyšeli, že VALČÍK je králem tanců. Myslím si, že jste slyšeli správně. VALČÍK je nejen tanec vznešený, dekorativní, ale i omamný, jako žádný z tanců. Zkuste se jen nechat nepřetržitě unášet tancem v nepřerušovaném otáčení.... jistě se vám hlava zatočí. A to je to nádherné. Dravost pohybu neustále vedeného vpřed, pravidelné kruhy , kultivovanost pohybu... prostě král.

 

Atmosféra vzniku

Konec 18. století je současně začátkem nové vývojové etapy. Končí se převládající feudalismus, vytváří se nové výrobní vztahy (z malých manofaktur vyrůstají větší výrobní závody) a dochází rovněž k diferenciaci obyvatelstva. Vedle tehdy již bohaté buržoasie stále více se prosazuje rostoucí proletariát,mající nejen svoje sociální postavení, ale současně se rozvíjí i jeho kulturní hodnoty. Mezi ně patří zejména tanec, jež je významnou součástí jejich volných chvil. Buržoazní revoluce smetla aristokratické nadřazené postavení i aristokratickou kulturu.

Kouzelná paní Jana HOŠKOVÁ, taneční pedagožka a dlouholetá redaktorka Tanečních listů, charakterizuje toto období takto:

„V 18. století skončila epocha dvorských tanců, které byly rozšířeny ve všech evropských zemích jako součást módního vlivu francouzské kultury. Zatímco na plesech minulých století mohl většinou tančit pouze jeden pár vyzvaný pořadatelem tance, v 18. století přišla do módy demokratičtější forma společenského tance, kdy všechny páry mohly tančit najednou. Tak se v tanečním sále uplatnila rovnost a bratrství dříve, než byly vyhlášeny francouzskou revolucí.“

V tomto období dochází k větší diferenciaci tří sociálních i společenských celků. Umírající či z výslunní ustupující dvorské-šlechtické prostředí je v mnohém vystřídáno měšťanskou buržoasií ovlivňovanou třetí silou a to venkovským i městským proletariátem. Dvorské tance se městské obyvatelstvo již nesnaží přejímat bez výhrad, ovlivňováno však svými zaměstnanci (služkami,čeledíny), přicházejícími z vesnicí do měst za službou, rodí se nová taneční kultura, ke které bezesporu patří také VALČÍK a POLKA.

Dnes již zesnulý pan Zdeněk JÍROVÝ o tom píše:

„ S rozvojem průmyslu a růstem měst docházelo k častému stěhování obyvatelstva. Zatímco feudální vesnice tvořila poměrně uzavřený celek, ve kterém byla cesta do okresního města, nebo dokonce přestěhování do sousední vesnici událostí, po zrušení nevolnictví odchází do měst mnoho námezdních pracovníků, řemeslníků, studentů. Do měst si přinášejí své zvyky, svůj životní styl, své písně a tance. Ve městech dochází k střetávání, prolínání a směšování těchto různých zvyklostí a kultur, postupně také k vytváření kultury nové, nového životního stylu …. Tak dochází k přetvářená vesnických tanců na tance městské „ .

Vzniká nepřeberné množství tanců nových, čerpajících z tanců vesnických, ale i tanců jejichž vesnický základ je jen mírně přepracován. KONTRADANCE se stává ustupujícím pojmem, čtyři sta roků tančený MENUET je zcela nahrazen VALČÍKEM.

Valčík , o něž se přou tři národy – ITALOVÉ – TANEC VOLTA, FRANCOUZI – GAGLIARDA, RAKUŠANÉ + NĚMCI – LANDLERY, nakonec zvítězí pod svým, dodnes používaným označením VALČÍK.

Svůj významný křest získává valčík zejména ve Vídni. Tam každé nedělní odpoledne láká do malých hospůdek nejen kočáry s měšťany a drobnou šlechtou, ale i nebohaté řemeslníky, tovaryše, služebné, ale i studenty, aby i oni u sklenky něčeho příjemného zavzpomínali písněmi i tanci na své, nepříliš utěšené, prostředí života.

Valčík se stává v 90. –tých letech 18. století mánií, módou, šílenstvím. Své velké vítězství slaví na vídeňském mírovém kongresu roku 1814 a stává se nepřekonatelným miláčkem všech stavů.

O jeho slávu, prosazení i oblibu se postarali zejména skladatelé valčíků, jejichž mnohé sklady se staly trvalou součástí i dnešní hudební kultury. K nejznámějším a nejlepším skladatelům doby okolo Vídeňského kongresu patřili Jan Nepomuk HUMMEL, František Dyonys WEBER a Augustin VITÁSEK. Mezi prvními skladateli, kteří udávají moderní tón vývoji valčíku je Karl Maria WEBER, zvláště svým „ Vyzváním k tanci „.Nemůžeme opomenou všechny STRASSY, zejména Johanna STRAUSSE – syna, který své skvělé valčíky přinesl do celé Evropy. I naši skladatelé přinesli své umění k tomuto tanci . Jsou to zejména František KMOCH i Antonín DVOŘÁK.

I dnes je valčík trvalou součásti všech typů společenské zábavy a dá se říci, že se stal trvalkou na poli úspěšných tanců. Bez znalostí tohoto tance je vždy taneční znalost nedokonalá.

 

Příběh, charakteristika tance

Během vývoje téměř ve třech stoletích naznal VALČÍK přece jen několik změn. Dnes ještě stále můžeme hovořit o lidovém vyšlapávaném valčíku, o valčíku figurálním, běženém, salonním i běžně společenském. Tato nejčastěji tančená forma je také naším vyučovacím úkolem. Zmizely figury s okénky, sólová podtáčení tanečnic, výměna míst a zůstalo jen zdánlivě strohé otáčení vpravo či vlevo se změnami směru otáčení. Zmizel i společný pohyb všech tančících na tanečním parketě, kdy na povel vedoucího zábavy se chvíli tančilo v otáčení vpravo a chvíli vlevo a někdy se tančilo i zpětně proti směru tance. Tato uniformnost společného tanečního projevu však vedla k dodržování velikosti správného otáčení, které je dnes, žel vytlačeno často individuálním otáčením tanečního páru na místě. Tento styl zúžil barevnost tance, malá velikost otáčení mu sebrala omamnost a nádherný vířivý pohyb, plavnost o velký postup po tanečním parketě.

Jeho příběh je vznešenost, kontrolovanost, elegance, cit pro prostor, přísná, ale náročná jednoduchost. Rozhovor mezi tanečníkem a tanečnicí se zde odehrává zcela jednostranně. ON je vedoucím, určovatelem, rozhoduje o tempu (i když to spíše hudba), směru, dynamice. ONA je zcela podřízena jeho vedení, souhlasným pohybem vyslovuje svoji poslušnost, oddanost a respekt.

Příběh je to zdánlivě jednoduchý, ale pro některé tanečníky nevyslovitelný. Jeho krása spočívá v pohybové plynulosti, jistotě a přesnosti. Je to jeden z mála tanců, který přináší sebou vzrušující omamnost.

 

Rady a porady:

  1. energie tanečníka musí být značná a čitelná. Tanečnici ji musí cítit a ji se podřizovat
  2. první krok je rozhodující pro velikost otáčení . Tedy rozhodně a směle !
  3. pevné držení a hodně u sebe
  4. neustále postupujte a pokud narazíte kolébejte se na místě
  5. vlevo se otáčejte až se umíte otáčet dokonale vpravo
  6. podlehněte otáčení. Nechejte oči ve stálém pohledu. Roztočí se to s Vámi !
  7. neumíte-li tančit VALČÍK, neumíte tančit vůbec