• Špitálka 253/6, 602 00 Brno–Zábrdovice
  • +420 732 754 293
  • +420 545 16 20 90
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Hip hop

Kultura převolných kalhot, ( PRÝ SE TAKTO OBLÉKALI AMERIČTÍ VĚZNI ) dresů s rozličnými nápisy, sebevědomí se snahou po osobitosti projevu, jistota z příslušnosti ke skupině, pouliční taneční vystoupení, nevázané malby po čemkoliv co přináší trochu napětí a adrealin- projev graffiti, masivních ozdob, kde nestačí finanční zdroje na masivní zlaté řetězy, ale i nevázané chování gangů, vyhledávání drog, cracku, kokainu i zasahování do politiky.

Snad takto můžeme charakterizovat HIP HOP. Termín, jež se skládá z HIP – což značí módní, současný a HOP – označení pro osobitý pohyb, tanec.

Charakterizování toho našeho českého HIP HOPU by bylo v něčem mírnější a v něčem specifičtější. Nevytváří se zde příliš mnoho gangů se zlatými řetězy ( to naše postkomunistická přítomnost neufinancuje ), umění graffitů se převážně specifikuje na ničení omítek s nepříliš nápaditými rádoby kresbami, s pouličním tancováním, je možné se setkat na náměstí některých východoněmeckých měst spíše s komerčním účelem čepicového vybírání a vzhledem k tomu, že vlastně nejsou HIP HOPOVÉ gangy, není i společné propadání kokainu. Žel jsem ještě nenarazil na sofistikovanou českou HIP HOPOVOU poezii a zdá se mi, že ani nenarazím. Na hip hopovou filozofii oblékání však narazíme na každém kroku, jež se však spíše pojí s módou než pocitem příslušnosti k nějaké filozofii. Je nutné však přiznat, že je to oblékaní osobité, ležérní, relativně čisté a individuální. Štítky chlapeckých čepic obrácených frajersky vzad podtrhují jejich mladistvou osobitost.

A zeptáte-li se, co je vlastně hip hop, jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu, pokusím se k vám promluvit slovy Tomáše Neubauera, jež se mi zdají zcela prověřeně zasvěcené.

„ Pod pojmeme hip hop si většina lidí představí hudbu – pomalé beaty ( terminus technicus charakteristického hip hopového rytmu ) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem hip hop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl .

K hip hopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam, kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať již reprodukované ( D-jing), nebo zpěvu ( rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomoci úst a mikrofonu, tzv.beatbox.“

Velmi pěkně popisuje ve své knize HIP HOP FOREVER Martin Fiedler prostředí i již zmíněnou atmosféru, ve které HIP HOP vzniká.

„ Děti BRONXU, ghetta v srdci světové metropole NEW YORKU, se začátkem sedmdesátých let jako první nakazili virem hip hopu. Mladí New Yorčané

tak dostávají jedinečnou možnost , jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí.“

Ano, bylo to prostředí bídy, rasového utlačování, prostředí touhy po svébytnosti, národním i osobním uznání. Politické problémy – honba za komunisty, Vietnam, sociální problémy – to vše se stávalo zdrojem určité revolty ať již v kultuře HIPPIES či kultuře HIP HOPU.

Právě zde musíme hledat atmosféru, která vede k pohodlnému víceúčelovému oblékání fandů hip hopu, jejich touze na sebe upozornit – graffiti či rapovému zpěvu. Převážný nedostatek finančních zdrojů vedl místo ke vzniku kapel k osobitému vzniku „ MASTER OF CEREMONIES„, zkráceně řečeno MC, manipulátorů s mikrofonem a převážně dvěma zvláště upravenými mikrokfony vytvářejících ovzduší tanečních zábav a mejdanů.

K prostředí vzniku také patřila mladá radost, vynalézavost, snaha se „blejsknout“ před kamarády či příslušníky jiných gangů dovednými figuracemi breakdance či elektric boogie. Nášivky na zádech bund tanečníků dokumentovaly jejich příslušnost ke skupině, místu či jejich přezdívku. Téměř nikde se v rozličných pojednáních nehovoří o pohlaví. Jako by se ženský prvek vytratil , jako by taneční soutěživost, plná náročných skoků, poskoků, točení na hlavě své nebo kamaráda k dívkám, ženám nepatřila. Jakoby tato skupina mládeže byla pouze konzumující, ale neurčující a nerozvíjející.

 

Charakteristika tance

Již několikrát jsem říkal, že HIP HOP není jen tanec, ale je to životní styl a kultura a tanec je pouze jednou z jejich aktivit. Nemůžeme zde hovořit o přílišné sexuálnosti a vytváření vztahů mezi pohlavími, navozených obsahem tohoto tance. Spíše přátelství, kamarádství, skupinové svazky než svazky mezi jedním chlapcem a jednou dívkou navozuje toto tancování.

Tím nechci říci, že by bylo bezpohlavní, ale milostný dialog zde není na prvním místě. Z dívek se nestávají mužatky, ale jejich pel předstírané nevinnosti, milostné hravosti a provokace zde není dominantním. Spíše trocha „drsňáctví“, snaha se vyrovnat chlapcům v akrobatice tance, navozuje taneční atmosféru.

 

Rady a porady:

  1. i zde začínáme energicky a s dobrou náladou
  2. na přesnosti pohybů, směrů, intensity tolik nezáleží, pohyby však musí mít obsah, nesmí být vyumělkované. Tedy raději s větším temperamentem než s obavami a nesměle
  3. poslouchejte hudbu, její tok a náladu a dle toho volně tančete
  4. tančí celé tělo . Hlava, ruce, nohy, trup . Podávejte se !!!!
  5. neumíte-li tančit HIP HOP, přiznejte si, že jste i myšlením trochu staří