Samba

Poslední z řady tanců latinsko amerických. Je z nich však jediný, který se masově tančí zejména v Brazílii a který nepatří jen na parkety soutěžních tanců a na vzorové taneční akce jako jsou plesy, večírky a podobně.

Doc. Vladimír SMEJKAL o ní napsal ve svém pojednání o historii společenských tanců:

„SAMBA má původ brazilský. Je ze země velkých kulturních tradic i protikladů, historických i liturgických kořenů. Je to smíchání různých odstínů bílé a černé rasy. SAMBA je zcela polyrytmickým tancem , který má předchůdce v tancích 18. století (LUNDU, BATUGUE) , v náboženských kolových tancích černochů, v obrazech a variacích, které se tančily při karnevalových slavnostech v Rio de Janeiru. Podepsal se na jejím vývoji i tanec MAXIXE (mejčiča), který se dostal také k nám v letech 1924/25. Ujala se však ponejvíce až v roce 1931 v Café de Paris, kde hrál originální brazilský orchestr. Forma, jakou se tančila na tanečních zábavách 40. – 50, letech a dnes na soutěžích, se ovšem podstatně liší od opravdové SAMBY, samby karnevalů, která se učí ve vyhlášených soukromých školách v Riu.“

Kdybychom se podívali ještě kousek zpět ke kořenům tohoto tance , nevyhnuli bychom se údobí 16. a 17. století, kdy do Jižní Ameriky přivezli, zejména Portugalci, první černochy, podobně jako do Ameriky Severní. Černoši si do obou dvou světadílů přinášejí své kmenové zvyky. V Americe Severní byla kmenová soudržnost , jak jsem již napsal, nerespektována a proto se ztratilo nenávratně mnoho černošského tanečního umění. V Americe Jižní však zacházení s dovezenými černochy, převážně z Angoly a Konga, bylo poněkud méně drastické. Kmeny zůstávaly pohromadě a proto dnes můžeme, jako o předchůdci samby, hovořit o CATARETE, BATUQUE a EMBOLADĚ. Evropská společnost však tyto tance nepřijala. Považovala je za příliš necudné neb při nich se tanečníci dotýkali pupky.

Na sklonku devatenáctého století se budoucí samba tančí již v uzavřeném držení pod názvem ZEMBA QUECA.

Celé další století bojuje samba za své uznání. CARIOCA je dnes možná ještě známá prapradědečkům, kterou v třicátých letech minulého století zpopularizoval sám velký Fred ASTRAIR ve filmu „Flying down to Rio“ . A pak putuje od karnevalů v Rio k předním světovým tanečním mistrům, trenérům i tanečníkům, aby nakonec přece jen trochu zdomácněla na našich tanečních parketech.

Samba, kterou se budete učit, je poněkud školská, ale přece jen vystihující podstatu tohoto tance.

Příběh, charakteristika tance:

Již jednou jsem v obecném hodnocení tohoto tance říkal, že je poněkud drsnější, okázale poutající pozornost k intimnímu pohybovému sdělování přání a tužeb. Každý z tanců (pokud to nejsou tance obřadní či jednopohlavní – tančí ženy či

muži) má v sobě náboj sexu určovaném právě pohybovým vztahem ženy a muže, dívky a chlapce. Daleko za námi je u SAMBY dívčí hravost sotva patnáctileté téměř ženy v ČA ČI, ještě dále dospělá erotičnost dospělé ženy u RUMBY.

Samba je osobitá, jiná než uváděné tance. Kdysi o ní Frank Towen Novotný, významný pedagog prohlásil, že „ je to tanec, který se se ženou dá tančit jen chvíli, aby potom byla tanečnice odnesena do temnot pralesa .“

Žádný prales kolem tanečního parketu, na kterém se budete vy učit tento tanec, nenaleznete, ale přece se jen snažte nadýchat se této atmosféry.

SAMBA je nejbohatší tanec na rozličné rytmy, jež se vážou k jednotlivým figuracím, aby podtrhl jejich originalitu a zvláštnost.

V jejím technickém provedení se, vedle mnohosti rytmického vyjadřování, dominuje nápadný pohyb pánve, zejména u tanečnic, aby zdůraznil smyslnost tance.

Rady a porady:

1. uplatněte v tomto tanci svůj temperament. Pokud ho nedovede projevit, bude vždy SAMBA odvarem toho co má být
2. důkladně se nejdříve naučte houpavý krok vpřed, vzad i do stran. Teprve potom se pouštějte do jednotlivých figurací a vazeb
3. pohyby kyčlemi, které jsou i pro sambu tak typické, si ponechejte až zvládnete všechny uváděné figurace
4. popsané figurace nenavazují na žádné již vám známé . O to je to trochu těžší, ale objevnější.