Co taneční jsou, kde se vzaly?
Řekli jsme si, že tanec v rozličných podobách vlastně člověka provázel celým jeho bytím. Tančili lidé ve společnosti prvobytně pospolné, tančíme i dnes. Jen důvody, proč lidé tančili, se měnily, rozvíjely, vracely a znovu hledaly. My se věnujeme ve svých úvahách společenskému tanci, tedy tomu, jež nás má pobavit, zpestřit naše žití, učinit náš život plnější, obsáhlejší i veselejší.
TANEC, JAK JSEM JIŽ NĚKOLIKRÁT ŘÍKAL, MÁ DNES HLAVNÍ SMYSL KOMUNIKAČNÍ, MÁ PŘIVÉST JEDNOHO ČLOVĚKA KE DRUHÉMU.
Umění dobře tančit není každému do vínku dáno a proto nám nezbývá než se tanci učit, učit, učit, jak již říkal jeden sovětský myslitel. Postavení učitele tance ve šlechtické společnosti minulého tisíciletí bylo značné. Taneční mistr dokonce mohl sedět u stolu s pánem a významně se podílel na jeho společenské prestiži. Šlechtic, který neuměl tančit, byl poněkud méně šlechticem.
Zajděme však do posledních století. V naší unikátní zemi, co do formy a zájmu o vyučování společenskému tanci, se učitelé tance začali sdružovat v CECH TANEČNÍCH MISTRŮ již v 18. století. Společenskou prestiž si členové tohoto cechu samozřejmě udržovali, a to jak ve vystupování, oblečení, schopnosti konverzace a samozřejmě znalostí taneční. Nároky na tanečního mistra byly daleko větší než jsou v současné době a dosáhnout titulu TANEČNÍ MISTR nebylo nikterak snadné.
Ve svém mládí jsem zažil jedno přijímání do " cechu tanečně mistrovského " v Hamburku, kde adepti mistrovství dokazovali své znalosti v desítkách tanců a to nejen praktické, ale i teoretické. Mnozí z nich měli vyrobená gumová razítka představující šlapky, které otiskovali, aby zkušební komise mohly na bílé plochy papíru vytisknout průběh jednotlivých kroků mnoha tanců.
V roce 1895 byl v Praze založen KLUB TANEČNÍCH MISTRŮ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, jež vládl až do konce první světové války. Těsně po této válce v roce 1919 se v Praze, jako centru veškerého pokrokového hnutí, uskutečnilo shromáždění tanečních mistrů a ti založili svoji novou stavovskou organizaci. Ta pracovala lépe než jak pracuje ta současná. Vydávala svůj časopis, zavedla přísné aprobační státní zkoušky pro nové adepty a snažila se ujednotiti jak metodiku práce, tak zejména obsah.
Vzpomeňme jen pražského tanečního mistra LINKU, který v době vládnutí POLKY v polovici devatenáctého století vyučoval v Paříži tento světový tanec, budící úplnou revoluci zájmu o něj a který se zde setkal s tolika variacemi polky, že se jich nemohl dopočítat.
V roce 1924 je v Praze založena VYSOKÁ AKADEMIE TANCE , pořádající pravidelné doškolovací semináře jak pro stávající mistry tance, tak i někdy pro veřejnost.
Po druhé světové válce navazuje na tuto organizaci SUT, tedy SVAZ UČITELŮ TANCE, který s několika obměnami pracuje dodnes. Jeho odborné postavení není, dík našim zákonům, již tak významné, ale stále bojuje o místo na slunci. Dnes tato organizace sdružuje více jak sto členů, pořádá školení, semináře, organizuje soutěže a snaží se pečovat o odborný rozvoj svých členů.
Hromadné kurzy tance jsou však doménou uplynulého století a nerozšířily se po celém světe, jak by se zdálo potřebné. I takové velmoci jako je ANGLIE, NORSKO, NĚMECKO, kde společenský tanec a zejména jeho soutěžní, sportovní forma je tak oblíbená, neznají hromadné taneční kurzy, jako jsou ty, které zřejmě právě navštěvujete.
Taneční školy Freda ASTERA v USA patří do každého většího města, ale žáci jsou zde spíše vychováváni individuálně než ve velkých kurzech. Trápí je zde mnoha zkouškami, jsou pečlivě sledování ve svém tanečním vývoji, ale také to stojí nějaký ten dolar navíc. Podobné kurzy jsou například v sousedním RAKOUSKU, kde však v posledním období, zejména v českém a slovenském příhraničí, vznikají kurzy s větším počtem žáků, ale zejména kurzy dospělých.
Když jsem již hovořil o těch dospělých, tak bych zdůraznil, že právě oni jsou převážně žáky v tanečních kurzech, kde rodiče, až děti do života vyvedou, hledají zdroje zábavy a tou mohou být i taneční kurzy.
Chvíli jsem pracoval v jedné holandské taneční škole v menším městě, kde právě kurzy pro dospělé byly její ekonomickou oporou. V městě tom zvykem bylo, aby "lepší lidé" chodili do taneční školy v podstatě po svatbě až téměř do konce svého života. Prostě, jeden den v týdnu v zimních i jarních měsících patřil tancování.
Kurzy to byly zajímavé. Přišlo dvacet párů, posadily se u stolů, objednaly si nějaký ten vzácnější alkohol, poslouchaly hudbu, povídaly si a komu se chtělo, ten si zatančil. Pak přišel učitelský pár, uhlazený, přitažlivý, trochu se podbízející. Uvítání, řeči co je nového - vůbec i v tancování, jednoduchá ukázka, co se dnes tančí, co se dnes hraje, jaké jsou nové gramofonové desky ( byly ke koupení u manželky učitele ), pozvání na parket, krátké opakování, potom nová jednoduchá látka a znovu oddech.
Znovu alkohol, povídání, vzájemné kritiky, rozbory co se v městě povedlo a kdo s kým a znovu pozvání na parket. Znovu opakování, znovu nová látka, pochvaly a žerty ( více pochvaly ) a opět přestávka. Večeře ! Pak znovu pití, znovu to potancování, malá taneční ukázka, ještě menší soutěž, ve které nikdo neprohrál, závěrečné posazení, dopití toho, co zbývalo a cesta domů. Příští týden znovu.
V Žilině, v taneční škole CIEKER se nejen naučíte tančit, ale můžete si koupit CD,DVD,taneční časopisy, šperky, kosmetiku i náročné róby.
Západní taneční školy jsou široce podnikatelskými středisky, kde škola prodává svým žákům CD, popisy tanců, taneční literaturu, oblečení a často organizuje četné semináře společenského chování atd.
Chci vám jen říci, že učení tanci je kategorií známou již mnoho staletí a že i vaše přítomnost v tanečních kurzech není ničím novým a objevným. Jen se to trochu dělá jinak. Podobné kurzy, jako v naší zemi, probíhají také na SLOVENSKU, POLSKU, částečně v NĚMECKU a RAKOUSKU.
Podobné kurzy, jako jsou ty vaše, probíhají v naší české zemi již od dob vzniku naší světoznáme POLKY ( první polovina minulého století ). Taneční mistři naší země byli světoznámí, také roznašeči naší POLKY a jejich odborná dovednost a osobitý šarm byl evropsky uznáván.
Brněnské taneční dění
A poněvadž jsem Brňák či Brňan, řeknu i pár slov o tomto brněnském tanečním dění. První republika vynesla do popředí v Brně zejména tyto taneční mistry : FRANTIŠKA KADLECE s jeho rakouskou manželkou, řečenou MICINKOU (oba dva již nežijí, zemřeli v USA u jedné ze svých dcer ).
Dobře si ho pamatuji, sám jsem chodil do jeho kurzů a dokonce jsem byl, co by nepřístojně oblečený, z jeho kurzů potupně vyveden. Měl hluboký, mručivý hlas, miloval staré zbraně, měl francouzské taneční školy, byl vtipný, elegantní, nepřístupný. Jeho MICINKA, jak jí říkával, zjemňovala ovzduší v kurzu a pro každého měla přátelské slovo.
Proslavili se zejména v letech druhé světové války, kdy taneční zábavy byly zakázány a tak jediné tancování bylo v přeplněných tanečních kurzech. Často bylo vstupné do kurzu velmi neobvyklé ( cigarety, kousek uzeného či jiné potraviny). Měl jsem je oba rád a měli moji odbornou i osobní úctu.
Před druhou světovou válkou učil u nás v Brně i bělogvardějec DEJNEKO DEJNEČENKO . Setkal jsem se s ním pouze jednou, ale spíše jsem znal jednu z jeho blonďatých partnerek . Dávno již zemřel a říká se, že ve velké bídě.
Pan KALINA se svojí čipernou manželkou byl znojemským učitelem tance, který za války působil v Brně a byl konkurentem Františka Kadlece. Po válce se oba dva vrátili opět do svého, zřejmě rodného, Znojma. Pan Kalina byl majitel rozsáhlé odborné knihovny, kterou po jeho smrti převážně získal zlínsky učitel tance Gustav MĚDÍLEK, který byl jedním z mých prvních učitelů tance. Jeho přepůvabná manželka Annemarie byla ozdobou mnoha tanečních soutěží. Když se zmiňuji o knihovně mého kolegy pana Kaliny, musím říci, že z jeho knihovny vlastním také dvě německé publikace, z nichž obrázky zdobí některé publikace naší školy.
Významnými brněnskými osobnostmi byl také pan TROJAN a později manželé LYKOVI. O tanečním mistru Trojanovi toho mnoho nevím. Nikdy jsem se s ním nesetkal, jen vím, že zemřel po válce za podivných okolností na jednom ze slovenských letišť. Lykovi jsem však znal velmi dobře. STANISLAV byl vytáhlý, sebevědomý dlouhán, nepříliš svárlivý, což mu umožnilo žít s temperamentní, tanečně znalou paní VLASTOU, kterou si Brno pamatovalo z dob první republiky jako dobrou sólovou baletku. Pokud byli ti dva spolu, bylo to vždy katastrofa. Tak se svářili, že se o nich vypráví jak se dohadovali na prodloužené prostřednictvím dvou mikrofonů a nebrali žádný ohled na přítomné žáky i publikum. Mám však na oba výborné vzpomínky. Vlasta, která se mnou mnoho let pracovala v kurzech PKO, mě neustále napadala, obviňovala a stále na mě utočila. Všechno jsem jí odpustil. Uměla a znala. Měla své kouzlo neuznané dámy, ale přece jen dámy.
Nesmím zapomenout na JARKU HODOVOU. Byla to docela vytáhlá nejmladší učitelka Parku kultury a oddechu, docela pěkná, podnikavá, jedna z nejčastěji obdarovávaných učitelek tance. V každém kurzu měla ostatními žáky zvolený taneční výbor, jež o mnohé se staral, ale také o výběr daru pro učitelku, který dostávala na MIKULÁŠSKÉ PRODLOUŽENÉ . ( Vždy výboru uměla říci, co chce ). Prostě šikovná.
Provdala se za jednoho ze svých spolupracovníků a dosti mladá zemřela. Rád vzpomínám na její životní optimismus.
Někteří učitelé na podzim i v zimě vyučovali, v létě prý vyráběli maličké KOTYLIONKY ( upomínky na prodlouženou ), což byly zpravidla malé knížečky s rozličným věnováním. Zeptejte se svých babiček a prababiček, zda ještě nějaký nemají schovaný.
Dalším vyráběným předmětem byl TANEČNÍ POŘÁDEK , do kterého se tanečníci zapisovali na určité tance tanečnici. I ty možná, ještě někde, u těch pra pra babiček najdete.
Myslím si, že naše škola se k některým z těch zvyklostí vrátí. Co říkáte ?
A jsme v nedávné minulosti i v současnosti . Zde již následuje éra téměř soudobých učitelů tance, z nichž mnozí po světě se rozprchli, jiní po našem kraji a opět jiní působí v našem rodném městě Brně.
Ing. PETR BARÁK ilegálně odešel do USA i se svojí ženou ELIŠKOU a s jednou z mých spolupracovnic MILADKOU DVOŘÁKOVOU ( je bohatá, dobře se v Americe provdala a jako taková přesídlila do Itálie ).Petr byl velmi populární učitel, pracoval zvláštně. Někdy se v kurzu opozdil , někdy nepřišel, někdy dříve odešel, ale žáci ho milovali. Byl vtipný, uměl tančit, by dokonce přitažlivý i když málovlasatý.
ZDENĚK HANZELKA byl známý brněnský porodník a je jím dodnes. Povolání, které se zdánlivě s tancováním příliš nespojovalo, mnohé však dívenky, které tak říkajíc rodil, vzpomínaly na to, že za všechno mohou taneční. ZDENĚK NOVOTNÝ byl "tanzmajstrem" jen malou chvíli, ale ve vzpomínkách svých žáků stále existuje. A jsou to vzpomínky dobré. LADISLAV BECHNÝ sice nebyl tanečníkem mezinárodní třídy, jako mnozí jiní, ale i on si v tancováni našel ženu, se kterou , pokud to vím, žije a učí v malebném městě Znojmě. Nemohu opomenout FRANTIŠKA MAZALA. Měl jsem ho vždy rád. Sám sobě věřil nejvíce, o své práci dovedl nadšeně vyprávět, byl výtečný parťák, skvělý diskžokej, dobrý choreograf a až na jednu vadu, žil vcelku spokojený život. Ukončil ho dosti podivně.
Mezi ty nejslavnější patří jistě ti, kteří dnes drží vlajku brněnského učitelského tancování nahoře. Jsou až na manžele JANČOVI, majitele taneční školy DANZA, všichni odchovanci naší školy, našeho klubu, našeho BRDĚTANU i STARLETU.
To, co umí, se většinou naučili v rodinném hnízdě , mnozí z nich nic nového nepřinesli, ale jsou to docela dovední učitele tance. Snad hvězdou první velikosti je EVICA ŠEDOVÁ, kdysi tanečnice mezinárodní třídy, výtečná moderátorka, znalá tanečnice a zakladatelka úspěšné brněnské školy DYNAMIK. Mám ji samozřejmě rád i když mě a naší škole docela ubližují. Ale o tom nebudu nic povídat.
DAGMAR KECLÍKOVÁ je další naší bývalou zaměstnankyní, dalším naším plodem. Dnes v Brně vede a také úspěšně, nepříliš velkou taneční školu DAGMAR. Je vystudovaná psycholožka, což neopomene ve své práci uplatnit.
MARTINA SVOBODOVÁ je rvavá, před léty docela úspěšná majitelka taneční školy VIKTORIA, která vychovala mnoho dobrých tanečníků, uplatnila se svými moderními předtančeními a v současné době ustoupila trochu do pozadí.
Jak jsem se již několikrát zmínil, je jedinou brněnskou ne starleťáckou školou taneční škola DANZA. Vedou ji ještě docela mladí manželé VIKTOR A JANA JANČOVI, o kterých je třeba říci, že jsou schopní choreografové, jejich syn byl i mistr světa ve SWINGU a jejich dcera je dnes velmi úspěšnou sportovní tanečnicí. S Viktorem se možná semo tamo shledáte na televizní obrazovce, kde vystupuje jako znalý moderátor tanečních soutěží.
A jsme téměř u konce. Ještě jsem nehovořil o své manželce, nejpracovitější ženě na světě. Je docela malá, vždy voňavá, vždy elegantní, vždy společensky vytříbená, žáky milovaná a následovaná. Jí vděčím na úspěšnost naší školy, za sice málo nových nápadů, ale za určitou konzervativnost, která moji rozevlátost drží přece jen při zemi. Paní VLASTA BURYANOVÁ , rozená SEDLÁKOVÁ, z náměstí Svobody.
Věnoval jsem několik slov všem učitelům působícím v našem městě v rozsahu asi sedmdesáti let. Brněnské tancování je docela dobré, pokud by tisíc Brňáků , náhodně vybraných, soutěžilo se stejným počtem tanečníků z Prahy, Vídně, Říma a jiných evropských měst, byli bychom zcela určitě nejdovednější. A za to můžeme i my, brněnské taneční školy prostředí tanečních kurzů.
A snad mi dovolíte, abych něco pověděl a připomenul z prostředí tanečních kurzů. Před druhou světovou válkou probíhaly taneční kurzy převážně v TYPOSU ( dnešní televize ), v BESEDNÍM DOMĚ ( to zde bylo vážně "hoch nobl " ) .a mnohé, menší, méně parádní v taneční škole manželů KADLECOVÝCH na Jánské ulici. Taneční škola zde byla až do roku 1998 ( ve sklepě - útulná pro dvacet párů ), kde potom dům od Izraelců koupil nějaký Ital a udělal zde restauraci. Jak také jinak.. V té době zde byla naše škola a půjdete-li kolem, uvidíte u vchodu do budovy ještě naši vývěsní skříňku.
Osmdesátá léta zavedla taneční kurzy i do menších brněnských sálů. Komárovský kulturní dům se svým sálem do tvaru L ustoupil modernější výstavbě, s kurzy tance jsme se setkávali i v Maloměřicích na Selské a dokonce i v malém sálku sportovního areálu v Medlánkách.
Při povídání s manželkou jsme si vzpomněli i na další sály. Starobrněnský pivovar oplýval docela pěkným sálkem v prvním poschodí, žel muselo se projít kolem překypělého výčepu, což slavnostnosti tanečním kurzům nepřidalo. Mnoho lidí středního věku vzpomíná na sál VLNĚNY na Přízové rozdělený třemi sloupy, ale přeplněný příznivým ovzduším. Trochu méně přitažlivý sál byl v Mosilaně na Vlhké. K dobrým tanečním sálům se řadil sál v Husovicích, patřící místní OSVĚTOVÉ BESEDĚ ( nebo jak se ten orgán jmenoval ). Kulturní středisko vedla paní Králová, manželka krajského komunistického potentáta, který mi dokonce pomohl, když mě pronásledovala brněnská bezpečnost.
Manželé Jančovi převážně učili na brněnském výstavišti. Nesmím zapomenout na sál na Horově v Žabovřeskách, ani na HUSŮV SBOR na Botanické. Na tento sál nemám zrovna nejlepší vzpomínky. Kdysi jsem náruživě sbíral známky, měl jsem dokonce unikáty a bláhově jsem svoji sbírku zapůjčil šatnáři tohoto podniku. Celý život mám pocit, že se má sbírka značně zmenšila. Slavný taneční sál pro taneční kurzy byl sál U KOZÁKŮ, kde dnes je vydlážděna podlaha, k tanci se příliš nehodící. .
Mnoho žáků vzpomíná na Marxovu, kde ve velkém a pěkném sále po mnoho let organizovali své taneční mnohé brněnské školské organizace. O tancování byl takový zájem, že v neděli zde byly dokonce čtyři kurzy, z nichž ten nejposlednější začínal až ve 20,45. Taneční škola manželů Jančových tradičně působila na výstavišti, kde v menším, ale velmi pěkném sále konkurovali naší škole.
Pro taneční kurzy byl využíván i sál na Leitnerově a konečně valná většina tanečních kurzů probíhala v naší škole na STARÉ RADNICI. Zde bylo k dispozici až pět sálků ...
Poslední léta před pádem komunismu byly v Brně jen dvě taneční školy. Taneční škola manželů Jančových a potom naše. Ta naše, která od svého vzniku až do dní dnešních nese jméno STARLET, což znamená HVĚZDIČKA.,vznikla vlastně v revolučním roce 1989 a u jejího vzniku stáli manželé Buryanovi, kteří zde působí dodnes. Ta STARÁ RADNICE, to bylo nějaké prostředí. Kurzy zde probíhaly jak před její rekonstrukcí, tak i po rekonstrukci. Projekt architekta Fukse představoval až devět sálů, které měly všechny sloužit brněnskému tancování. Mezi nimi byl i FRESKOVÝ SÁL, skvost brněnské staré radnice. Sen se však neuskutečnil, jen z části.
Škola patřila mezi největší v celé Evropě. Bylo zde zaměstnáno až 80 zaměstnanců sedm učitelských párů ( Ing.Petr Barák, Václav Kosmák, Evica Šedová, Daša Hlucháňová, Martina Svobodová, Dáša Keclíková, Vlasta Buryanová ) a dále zde pracovali lektoři pohybové výchovy, stepu, rock´n rollu atd. Prostě byl to mamut, opírající se o taneční klub, který zrodil mnohé budoucí učitele tance, působící dnes v našem městě. Někteří nám zůstali věrni, někteří se osamostatnili, někteří nás mají rádi dodnes, jiní nám škodí, jak jen mohou. Ale o tom nechci ani hovořit.
Tak a teď již cosi víte o brněnském tancování a vývoji jeho brněnských škol...
Co se učilo , v jakých typech kurzů
Pokud jsem tak podrobně vyprávěl o tom, kde se učilo, kdo učil a podobně, dovolte mi, abych řekl i několik slov o tom co se učilo, v jakých typech kurzů a pod.
Taneční kurzy jsou dnes určeny pěti věkovým kategoriím a to:
- dětem - žákům mateřských škol
- juniorům - žákům základních škol
- mládeži - a to jste vy patnáctiletí, šestnáctiletí i sedmnáctiletí
- vysokoškolákům a stejně starým jedincům
- a konečně SENIORŮM
Asi jsem to již někde říkal, že v USA jsou po dlouhou dobu populární zvláště taneční kurzy seniorů, kdy rodiny vyvedou své děti do světa a teď chtějí ještě něco zažít a užít. Jedou do Evropy, vyšlápnou si na severní pól a chodí do tanečních kurzů. Mládež, děti i junioři sice v USA do tanečních kurzů nepřijdou, jsou však milovníky uličního tancování - street dance, které docela dobře umí. Navštívíte-li nějakou country hospodu, setkáte se zde nejen s vysokými holínkami různě zdobenými a širáky nad širáky, ale s výtečnou country muzikou převážně "živou " a zcela znalými tanečníky, které své vazby COUNTRY TANCŮ provádí s elegancí, zápalem a rytmickou čistotou.
Z hlediska pokročilosti se taneční kurzy dělí na:
- pro začínající
- pro pokročilé (MEDAILOVÉ KURZY - BRONZOVÉ, STŘÍBRNÉ, ZLATÉ, SOLNÉ, DIAMANTOVÉ ATD. )
- semináře pro soutěžní společenský tanec
Poněvadž jsem přece jen mírně chlubivý, musím vám říci, že jsme sice medailové kurzy nevymysleli, ale značně je zdokonalili, zpropagovali a jsou již více jak dvacet let součásti naší pedagogické práce. Naše konkurence výsledky naší práce převzala a příliš se nechlubí tvůrčí impotencí.
Taneční kurzy mají své doplňkové akce . Jednou z významných doplňkových akcí u pražských tanečních kurzů byly taneční výlety na lodi neboli RIVER PARTY, které naše škola radostně převzala a po několik let je, ve sklonku českého socialismu ( léta sedmdesátá a osmdesátá minulého století ), organizovala. Pro obtížnost zabránit dospělost hledajícím mladíkům v používání propašovaného alkoholu a možným vypadením z lodi na brněnské přehradě, jsme této činnosti zanechali.
Podobně jsme zanechali naše oblíbené PÁRTY VE SKLEPU, kde sice k opilost nedocházelo, ( podával se jen vinný střik) a naše ostraha byla náramná, ale mnohé puritánské rodiče naše jednání pobuřovalo ( prý vedeme mládež ke konzumaci alkoholu ). A tak jsem byli nuceni je ponechat ve víře, že jejich dítě neví vůbec nic o alkoholických nápojích a že naše snaha zkultivovat právě jejich konzumaci není tou správnou cestou.
GARDEN PARTY - taneční zábavy na zahradě měly v naší taneční škole po určité údobí také svoji popularitu. Zahrady se však zavíraly, nepřitahovaly ke konzumaci a tak se jedna po druhé v Brně zavíraly. Zkuste, zda vás nějaká zahrada napadne !
I v určitém konkurenčním boji jsme mezi doplňkové akce zařadili LEKCE MÓDNÍCH TANCŮ ( zdarma ), i pozdější ELIT KLUBY (opakovací podvečerní setkávání žáků tanečních kurzů ) a v neposlední řadě i naši SALSA PARTY ( rovněž určitý druh
opakování a možnost uplatnění tohoto dnes populárního a krásného tance ).
SOUČASNÉ TANCOVÁNÍ VE SVĚTĚ
Příliš vám toho nepovím. Tancuje se všude. Někde převážně na slavnostech, jinde na oslavu zrození, úmrtí, dospělosti, na rozličných oslavách a zábavách. Taneční kurzy nejsou ničím novým. Existují po staletí a jejich funkce oslavit, pobavit diváka či pobavit sama sebe je nenahraditelná.
S tanečními kurzy se nesetkáte u muslimů, nesetkáte se s nimi ani v Africe ( i když to není tak docela pravda ). Jedna z našich bývalých členek Pavla ŽÁKOVÁ pracuje v Africe jako misionářka a učí tam také tancovat. Prý docela s úspěchem.
Takové kurzy, jaké známe v zemi naší ( jak jsem již jednou uvedl), jsou snad jen na Slovensku, Polsku, něco i v Rakousku a Německu. A dost.
Společenského tancování je mezi bělochy, žluťáky i černochy přece jen dost. Jedná se však o soutěžní tancování, které získalo v celém světě nebývalou oblibu ( zvláště v Evropě v zemích téměř rozvojových - RUSKU, BULHARSKU, RUMUNSKU ). Japončíci jsou vynikající amatérští soutěžní tanečníci a světový prim snad stále drží Angličané. Na paty jim šlapou Norové, Němci, Italové a samozřejmě Rusi, Ukrajinci, Litevci, Estonci.
Nebudu vás zatěžovat historickými fakty, jen snad několik vět o vzniku této kategorie zábavy. Soutěžilo se v tanci odedávna, ale většina soutěžních tanečníků vám bude dokazovat, že začátek soutěžení zařazujeme do dvacátých let minulého století. Je to pravda docela pochybená, ale zůstávejme u ní. CAKEWALK - taneční hra, soutěžení v jednom tanci, kde šlo vlastně o to, kdo se během taneční soutěže nejrychleji prokouše doprostřed koláče, tyto léta předběhl, ale nešť.
Naše země stály v popředí zájmu o tento druh tělesné i umělecké aktivity. Již v roce 1935 založily první mezinárodní federaci ( FIDA), která ač označení své mění, zůstala až do dnešních dní. V té době jsme měli dokonce jednoho MISTRA EVROPY V QUICKSTEPU - Franka TOWENA NOVOTNÉHO. Znal jsem ho osobně. Byl velmi samolibý, hodně toho uměl a byl jedním z našich předních expertů stepu. Trénoval i Jiřího KORNA, Helenku VONDRÁČKOVOU a já jsem všude, kde to šlo, poslouchal jeho útočné, kritické, ale znalé řeči. Měli jsme se docela rádi, až se to nějak rozpadlo.
Soutěžní tancování je u nás rozděleno do dvou skupin. Ač je to rozdělení nesmyslné je tradiční a je takto uznáváno. Tedy :
1/ TANCE STANDARDNÍ ( WALTZ, TANGO, SLOWFOX A QUICKSTEP)
2/ TANCE LATINSKO AMERICKÉ (SAMBA, ČA ČA, RUMBA, PASO DOBLE A JIVE ).
Soutěží se v několika výkonnostních kategoriích a pro názornost vám je uvedu
- KATEGORIE D - začínající
- KATEGORIE C - pokročilí
- KATEGORIE B - vyspělejší
- KATEGORIE A - vyspělí
- KATEGORIE M - mezinárodní třída
Naší učitelé, tedy učitelé naší taneční školy, jsou většinou tanečníky té nejvyšší třídy ( manželé HLUCHÁŃOVI, naše dcera LUCIE, Ing. Robert KAZDA a další ).
Snad abych vám řekl ještě jedno rozdělení . Soutěže jsou rozděleny na soutěže DĚTÍ, MLÁDEŽE i DOSPĚLÝCH ( včetně SENIORŮ ). Probíhají jak místní, tak i okresní, zemské, národní, státní, evropské, světové a mnoho jejich obměn.
Soutěžní tancování je stále nákladnější a začíná se mu převážně věnovat zlatá mládež. Snad pro vaše srovnání : dobrý trenér stojí za 45 minut práce kolem tisíce, šaty na standardní tancování až tisíc padesát, soutěžní obuv se dnes pohybuje až do deseti tisíc. V naší taneční škole dnes tančí čtyři páry mezinárodní třídy a před léty jich bylo až deset. Škola naše a náš klub naší zemi dal několik mistrů své země ( manželé BOHMOVI, manželé HARVANOVI, manželé KUNEŠOVI).
Soutěže jsou rozděleny na dvě skupiny, a to STANDARD a LATINSKOAMERICKÉ TANCE.
Z tanců standardních se nesetkáte se SLOWFOXEM, který se dnes tančí jen na soutěžích a možná na běžných společenských zábavách se jim blýsknou někteří z členů tanečních klubů. Je to tanec nesmírně krásný a docela těžký. Potřebuje k své prezentaci velký prostor, který byl kdysi v třicátých letech v tančírnách docela obvyklý. Dav obecný na hudbu slowfoxu dnes statečně tančí pomalé foxtroty, slow rocky či šlapstony ( šláp sem, šláp tam).
Tango, které se budete učit, je značně okleštěné a srovnáte-li tango soutěžní s argentinským tangem, naleznete tu také mnoho zjednodušení a zestřízlivění. ARGENTINSKÉ TANGO je snad nejvíce vzrušený tanec, plný kliček, sklonů, výpadů a dějových zápletek hry lásky mezi mužem a ženou.
Z tanců Latinské Ameriky vám bude velmi blízký JIVE, tanec plný vzájemného pohrávání, kliček a zápletek, který je v tomto velmi příbuzný módní SALSE. Pokud pojedete na dovolenou do Španělska, tak se tam možná setkáte s PASO DOBLEM, jako živým, v malých hospůdkách tančeným tancem. Na našich parketech se nevyskytuje.
Pokud vás tancování zaujme, poskytneme vám možnosti se mu v rámci naší školy věnovat. Povězte nám to a my vám povíme, kde se máte hlásit a i kdy můžete začít.
Začněte brzy ! Bude to snadnější cesta nahoru !