• Špitálka 253/6, 602 00 Brno–Zábrdovice
  • +420 732 754 293
  • +420 545 16 20 90
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Blues

Snad se mnohým z vás bude zdát nepotřebný popis tance, který je tak zdánlivě snadný, který se převážně vyučuje v základních kurzech tance, zejména proto, aby byla žákům dodána odvaha a spokojenost, že jsou tak dovední, poněvadž ho zvládnou téměř všichni velmi rychle. Je to prostě zdánlivě tanec pro méně mohoucí.

Tanci tomuto se však ubližuje. Není nikterak snadný, jen jeho evropská verze, kterou i my se budeme učit. Je to určitý úpadek tance plného osobního obsahu, vztahu mezi mužem a ženou, tancem plném vzájemného vnímání a předávání si pocitů, tancem o němž si budeme zejména povídat a teprve později ho tančit.

Atmosféra vzniku: Blues je a stale více populární jako hudba, která byla vždy taneční, která k tanci provokovala , ale která se také nádherně poslouchala. Koho bolelo srdce, kdo tápal. pátral, hledal a toužil ten sice za doprovodu blues vždy nenalézal, ale nalézal přece jen nějakou úlevu, pohlazení, pochopení.

BLUES jsou vlastně světské lidové písně černochů, naproti SPIRITUÁLŮM, jež přináší spontánnost, uvolnění a propadnutí lidem při náboženských obřadech.Černoši , kteří byli přivezeni jako otroci do Ameriky v roce 1619, postupně přijímali křesťanství, jeho některé zásady opěvovali ve svých písních, zatímco na poli při sběru bavlny zpívali o tom, že se musí pomstít pánovi, že život nemá světla, že temnota vstoupila do jejich obydlí i života. BLUES byly písně plné vzdoru, ale také touhy žít, zbavit se otroctví, milovat i zabíjet.

V bluesové frazeologii se říká, že americké BLUES tvořilo svébytný jazyk, který koresponduje s otevřeně srdečnou hudební složkou. Mnoho slov tohoto jazyka pochází z černošského venkova, jiné z pestrobarevného tavícího se kotle všemožných etnických i jazykových prvků v oblasti Nového Orleansu.

Bluesový jazyk byl pochopitelně plný narážek na sex, kriminalitu, vězení, podsvětí, alkohol a později i drogy. Tento jazyk plně dokumentoval i pozdější pohybový výraz BLUES, jeho napětí i přetavení slovní a hudební složky do složky pohybové.

Původní BLUES, jeho pohybová forma byla do sebe uzavřená, přemítává, tělesně sdílná, ve které se tanečníci zahledění do svých problémů tužeb a tužeb, se téměř zoufale drželi v těsném držení, pohybující se v rytmu hudby, hovořili o sobě, o svých přáních v určitém sexuálním splynutí, jakoby pro ně již nic jiného nebylo.

Pokud toužíte se s hudbou BLUES více seznámit, vyhledejte knihu Paula OLIVERA, která poprvé vyšla v roce 1969 pod názvem THE STORY OF THE BLUES, popisují zejména afroamerické kořeny soudobé moderní hudby.

Pavel PARIKRUPA ve svých úvahách hovoří o tom, jak nová černá hudba pomalu pronikala , obrazně řečeno z plantáží do měst, z ulic do sálů a z jihu na sever až do Chicaga. Tato cesta BLUES neskončila ani po druhé světové válce, jen se začala více klikatit a mířit do míst, kde by to jeden ani nečekal.

Tanec však příliš nesledovat hudbu. Z tance plného vnitřního cítění, vzrušení a často žalostného povídání, žalování, se stává zcela formální, mrtvý pohyb, kde jeho jedinou hodnotou je snadnost a zachování šestidobového členění. Hlava držená s obtížemi vzpříma, zdvižena žalostností a citovou nenávistí, se najednou zde stává zcela spokojena , s touhou se bavit , smát a radovat. I to je však hodnota důležitá a následováníhodná.

 

Příběh, charakteristika tanců:

V předcházejících slovech jsem již hovořil o příběhu tohoto kdysi krásného tance. Může se vám zdát, že jsem proti jeho současné interpretaci zaujat, že se mi nelíbí atd. Pravdu hovoříte, pokud porovnáme obsahovost a krásu hudby a formální pohyby, jejímž současným pohybovým provedením budete i vy zklamání .

Na jeho obranu a podporu smyslu jeho vyučování, popisování dlužno uvést, že svojí současnou skladbou umožňuje i méně talentovaným tanečníkům zatancování, tedy radost z pohybu svého i své partnerky a to je jistě správná a žádoucí hodnota.

Tanec tančený kdysi v propadu zaujetí, tančený na místě, je vystřídán jednosměrným pohybem vpřed nebo vzad, nejlépe po směru tance - což je obrácený pohyb proti směru pohybu hodinových ručiček.

 

Rady a porady:

  1. vyhledejte si správné místo k tanci - tedy dostatek prostoru
  2. dívejte se vzájemně do očí. Málokterý tanec to dovolí.
  3. i zde jste, mé dámy, podřízeny vedení tanečníka, i když ten nevede pohybem svého těla, ale spíše rukama či očima
  4. i zde ze sebe shoďte škrobenost, uvolněte se
  5. variace jsou snadné, tanečník určuje tu kterou figuraci, dáma je zcela podřízena jeho vedení v celém tanci